Konečně ven z Taipei!

V prvních dvou týdnech nám počasí, posilněné tajfuny Meranti a Malakas, sfouklo všechny výletové plány, a tak první výlet mimo Taipei přišel na řadu až v pátek 23. září.

Pár dní předtím jsme si s Gábi na Furmiho doporučení koupili dvousvazkové vydání knihy Taiwan 101, kterou napsal velezkušený hiker Richard Saunders, jenž na Taiwanu žije již přes 20 let. Knihy na 816 stranách obsahují užitečné informace o 101 různých výletech po přírodních krásách tohoto překrásného ostrova.

Obálky obou knih.
Richard nám napsal i pěkné věnování :-)

Cílem našeho prvního výletu bylo zdolání několika hor v okolí filmy proslaveného města Jiufen a dolováním zlata proslulého městečka Jinguashi.

Do Jinguashi (cca 265 metrů nad mořem) jsem s Furmim a Martinem dorazil přímým autobusem z Taipei někdy před devátou hodinou ranní a před výšlapem jsme zkoukli areál místního muzea zlata včetně prohlídky jednoho z tunelů. Níže můžete zhlédnout krátké video ukazující část tohoto tunelu.

Jako zahřívací výstup jsme vyrazili okouknout pozůstatky po japonské nadvládě, konkrétně šintoistickou svatyni Ōgon, která se nachází ve výšce přibližně 390 metrů nad mořskou hladinou.
Již se blížíme…
Šintoistická svatyně Ōgo v Jinguashi
Od japonské svatyně jsme se vrátili zpět na úroveň muzea (300 m n. m.) a odtud vyrazili přímo k Teapot Mountain (茶壺山), jejíž vrchol dosahuje výšky 599 metrů nad mořem a jejíž jméno v překladu znamená „čajová konvice“. Tento název hora dostala dle svého tvaru, který při pohledu z určitého úhlu připomíná právě čajovou konvici.
Teapot Moutain se pomalu vynořuje
Furmi zdolávající vrchol Teapot Moutain
Překrásný výhled jako odměna
Pro fotografie výhledu za ideálního počasí doporučuji hledat na Googlu následující název: 茶壺山. Nám bohužel počasí přálo tak z poloviny, na druhou stranu díky nízkému oblačnu na nás po cestě nepražilo slunce, tak jak by dokázalo při zcela jasné obloze.
Při cestě na další vrchol – Mount Banping. Za námi Teapot Mountain
Teapot Moutain pohledem od Mount Banping
Další na řadě byla hora zvaná Mount Banping (半平山), která je o něco vyšší, přesněji 713 metrů nad mořskou hladinou. Vrchol hory byl zcela zahalen v oblacích a tudíž jsme při výstupu a na vrcholu neviděli dál než pár metrů před sebe.
Vrchol Mount Banping byl bohužel po celý den zahalen v nízkých oblacích
Momentka ze zdolávání Mount Banping. Autor fotografie: Michal Furmánek
Posledním vrcholem naší cesty byla hora 燦光寮山, jejíž anglický název jsem bohužel (zatím) nenašel. Nicméně dosahuje výšky 736 metrů a tudíž její vrchol byl nejvýše položeným bodem našeho putování po zdejším okolí.
Stezky na Taiwanu jsou vybaveny přehlednými rozcestníky
Vrchol hory 燦光寮山 (738 m n. m.)
Jeden z mála výhledů, který nebyl zahalen mraky
Po zdolání posledního vrcholu jsme sešli na cestu a po vrstevnici se dostali až ke schodům, které nás dovedly do městečka Jiufen. Celkově jsme dle Google Earth ušli přibližně 10km za zhruba 6 až 7 hodin. Na mapě níže je ukázka naší cesty. Zvědavci si mohou mapu prohlédnout i zde.
Do městečka Jiufen za námi dorazil můj buddík Johnson, který pochází z nedalekého přímořského města Keelung a který za námi dofrčel na svém skůtru. Po další půlhodince dorazila i Cindy s Gábi, které měly ten den trochu odlišnější výlet (snad o tom Gábi brzy napíše). V Jiufenu jsme strávili přibližně 3 hodiny, během kterých jsme si prošli uličky plné všemožných obchůdků a občerstvení. Také jsme ochutnali místní specialitku jménem Taro Balls (芋圓), viz obrázky níže.
Mapa naší cesty. Cestu jsme započali u muzea zlata a zakončili v Jiufen
Město Jiufen z vrchu
Společné foto z večera v městě Jiufen – Můj buddík Johnsonn, já, Gábi, Cindy a Martin
Taro balls – led na dně, uprostřed teplé fazole a na vrchu teplé kousky sladkých brambor